Anotace: Vlkodlaci z Mercy Falls se vracejí. Teď, když se Grace a Sam našli, musí bojovat, aby mohli zůstat spolu. Pro Sama to znamená zúčtovat s minulostí, pro Grace vyhlížet budoucnost, která je čím dál nejistější. Do jejich příběhu však nečekaně zasáhne nový vlk jménem Cole, který bojuje se svými vnitřními démony a už navždy chce zůstat ve vlčí kůži. Sam si naopak stále nemůže zvyknout na svou lidskou podobu. Tolik se bojí, aby nepřišel o své nové štěstí s Grace. Jenomže netuší, že v Grace, uvnitř jejího těla, roste hrozba, která je může o jejich štěstí připravit... Bude láska dost silná na to, aby se poprala s osudem? Můžeme se vyhnout tomu, kým jsme?
Nemyslela jsem, že je to možné, ale Maggie mě skutečně překvapila. A příjemně. Takovýhle zvrat situace jsem nečekala. Možná jsem tak naivní, možná Maggie není tak průhledná a nebo je to možná proto, že se snažím předem nepřemýšlet nad dalšími zápletkami knih. Každopádně mi zase uchystala dočítání naprosto bez dechu, kdy jsem se od knihy odtrhla jen kvůli úkonům nezbytným pro život nebo osobní hygienu.
Tentokrát se o vyprávění dělí 4 postavy - Grace a Sam samozřejmě zůstali, ale přidala se Isabel a Cole. Colea jsem neměla moc ráda, zvlášť ty chvíle kdy se vracel do své minulosti a vyloženě se vyžíval v popisu toho, jaký byl hajzl. Nejradši bych k němu přišla a propleskla ho, aby se vzpamatoval. Neustále se litoval, říkal, jak chce umřít a na nic nemyslet. To mu nedošlo, že každý člověk ve svém životě zažívá bolest? Většina se ale oklepe, vyrovná se s tím a jde dál. Cole se choval jako strašný slaboch. To mě rozčilovalo, ale do celého vyprávění to patřilo a posouvalo ho to dál, takže tuhle otravnou postavu Maggie odpustím. Co ale neodpustím argu, je nazelenalý tisk. Bolely mě z něj oči, ze začátku i trochu hlava a navíc mě kamarádka považovala za šílence, když jsem jí řekla, že je ta kniha vytištěná zeleně. To jediné mě taky drží od okamžitého otevření dalšího dílu. Leží tu přede mnou na stole, ale ta myšlenka na červené písmo mě nijak zvlášť neláká. Navíc bych taky měla místo čtení dělat na své vlastní knížce, která má být za měsíc hotová a za další měsíc jít do tisku, ale do jejího dokončení zbývá ještě mnoho hodin práce. Teď samozřejmě nemluvím o skutečném veledílu krásné literatury, ale o své bakalářské práci. Co bych dala za to, kdybych dokázala napsat opravdovou knihu. Momentálně to nevypadá, že bych mohla dodělat ani tu bakalářku.
Nemyslela jsem, že je to možné, ale Maggie mě skutečně překvapila. A příjemně. Takovýhle zvrat situace jsem nečekala. Možná jsem tak naivní, možná Maggie není tak průhledná a nebo je to možná proto, že se snažím předem nepřemýšlet nad dalšími zápletkami knih. Každopádně mi zase uchystala dočítání naprosto bez dechu, kdy jsem se od knihy odtrhla jen kvůli úkonům nezbytným pro život nebo osobní hygienu.
Tentokrát se o vyprávění dělí 4 postavy - Grace a Sam samozřejmě zůstali, ale přidala se Isabel a Cole. Colea jsem neměla moc ráda, zvlášť ty chvíle kdy se vracel do své minulosti a vyloženě se vyžíval v popisu toho, jaký byl hajzl. Nejradši bych k němu přišla a propleskla ho, aby se vzpamatoval. Neustále se litoval, říkal, jak chce umřít a na nic nemyslet. To mu nedošlo, že každý člověk ve svém životě zažívá bolest? Většina se ale oklepe, vyrovná se s tím a jde dál. Cole se choval jako strašný slaboch. To mě rozčilovalo, ale do celého vyprávění to patřilo a posouvalo ho to dál, takže tuhle otravnou postavu Maggie odpustím. Co ale neodpustím argu, je nazelenalý tisk. Bolely mě z něj oči, ze začátku i trochu hlava a navíc mě kamarádka považovala za šílence, když jsem jí řekla, že je ta kniha vytištěná zeleně. To jediné mě taky drží od okamžitého otevření dalšího dílu. Leží tu přede mnou na stole, ale ta myšlenka na červené písmo mě nijak zvlášť neláká. Navíc bych taky měla místo čtení dělat na své vlastní knížce, která má být za měsíc hotová a za další měsíc jít do tisku, ale do jejího dokončení zbývá ještě mnoho hodin práce. Teď samozřejmě nemluvím o skutečném veledílu krásné literatury, ale o své bakalářské práci. Co bych dala za to, kdybych dokázala napsat opravdovou knihu. Momentálně to nevypadá, že bych mohla dodělat ani tu bakalářku.
0 komentářů:
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)