Ursula Poznanski - Erebos

30. 7. 2012

Anotace: Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Pokud poslouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.
 
Na Nickově škole se děje něco velice podivného. Lidé si dávají zvláštní balíčky a pokud někdo balíček dostane, najednou přestane se všemi mluvit, často chybí ve škole, jsou na něm vidět známky nedostatku spánku. Nick je samozřejmě zvědavý proč se jeho kamarádi najednou chovají tak podivně a odmítají mu cokoliv říct. Sám ale poměrně brzy dostane svůj vlastní tajemný balíček, ale pod několika podmínkami. Nesmí o něm nikomu nic říct, musí být sám a musí za každou cenu zachovat tajemství. Potom smí konečně vstoupit do světa počítačové hry - adventury Erebos. Erebos ale není jen tak nějaká hra, tahle hra je chytrá, zná vás, dokáže s vámi mluvit a ví o všem, co děláte ve svém reálném životě. Abyste v ní mohli postoupit dál, často musíte plnit úkoly, úkoly v realitě. Pokud neuposlechnete nebo porušíte pravidla, hra se před vámi uzavře. Máte jen jedinou možnost hrát a tu rozhodně nebudete chtít za žádnou cenu propásnout.
Erebosu postupně podléhá stále více lidí z Nickova okolí a ne-hráči si samozřejmě také začnou všímat změn v jejich chování. Snaží se přijít na tajemství Erebosu, přesvědčit hráče, že se jedná o nebezpečnou hru. V té době ale nemají ani tušení, jak moc dokáže být Erebos nebezpečný. Nepřátelé Erebosu totiž rozhodně nejsou v bezpečí. Erebos přeci o všem ví a jeho hlavní prioritou je uchovat své tajemství.
Ze začátku jsem čekala, že bude kniha nudná, protože koho by bavilo číst o klukovi, který celé dny hraje počítačovou hru. Nakonec se mé obavy ukázaly jako marné. Hra je totiž popisována stylem velice připomínajícím klasickou fantasy, takže kniha působí, jako by popisovala dvě rozdílné příběhové linie dvěma různými styly - Nickova realita a potom velice reálná část ze hry, kde je hlavní postavou Sarius. Protože hra přesahuje do reality, ani jedna z částí vyprávění není lepší nebo zajímavější než ta druhá. Obě vás vtáhnou do děje a nepustí. Neustále si říkáte, jak hra může vědět všechno to, co ví. Jak dokáže komunikovat se svými hráči, jako by se jednalo o živou bytost. Kniha ale není nudná ani potom, co Nick hrát přestane. Potom teprve začíná skutečné pátrání po původu a smyslu Erebosu. K čemu hra ve skutečnosti směřuje? Kdo nebo co je Ortolan a co se stane, až bude jeho pevnost dobyta?
Erebos jsem si skutečně užila a kdyby hra samotná zůstala v podobě Boží jiskry, velice ráda bych si ji zahrála, protože zní skutečně velice neobvykle a zajímavě. Erebos kniha je opravdu povedená. Příběh vás chytne a nepustí. Ani si nestihnete všimnout jak rychle postupujete, a jste v polovině a najednou je konec. Také bych chtěla pochválit Ursulu Poznanski za velice nenásilné varování všem mladým (i starším) lidem, kteří se často nechávají pohltit počítačovými hrami a skutečně jim na postupu ve hře záleží tolik, že jsou ochotni do ní vložit i něco ze své reality, i kdyby to byly jen peníze, za které si koupíte zvláštní předměty, jak je tomu snad u každé hry třeba na facebooku. Ursula svou knihou všem říká, že takové chování může být i nebezpečné a že bychom se pouhými hrami neměli nechat tolik ovlivňovat, což je v dnešní době skutečně trefné. Já jsem tedy naprosto spokojena a i když Erebos není tak naprosto skvělý, aby dostal plný počet, velice se k němu přiblížil. O obálce snad ani nemusím mluvit, ta je prostě skvělá a velice trefná, aniž by prozrazovala cokoliv z příběhu.

0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)