Bylo nebylo #54

Tak, jak jsem slíbila, tak taky činím. Další článek, tentokrát tradiční a navíc mé oblíbené meme: Bylo nebylo. Nebudu vás zatěžovat nějakými zdlouhavými úvody. Všichni víte o co jde a z mého včerejšího článku víte, co se děje v mém životě a proč jsem poslední týden mlčela. Navíc už mám s dnešním článkem velké zpoždění, protože obvykle publikuju hned ráno, ale nevadí. Uklízení a tvoření vosích hnízd je prostě důležitější. Ale nebudu si stěžovat, tohle jistě všichni znáte, takže jdeme rovnou k věci.

E. L. Doctorow - Homer a Langley

Anotace: Dosud poslední román jednoho z nejvýznamnějších amerických spisovatelů E. L. Doctorowa je překvapivě napsán v ich-formě a svou atmosférou připomene legendární autorovo dílo Ragtime. Slepý a ve stáří téměř hluchý Homer sepisuje příběh jejich společného života jako svého druhu závěť, jako pokus zachovat pro budoucnost zprávu o posledních potomcích dříve bohaté a vážené rodiny. Oba žijí po smrti rodičů v kdysi přepychovém sídle na Páté avenue, které se zvolna mění ve skladiště a životu nebezpečný labyrint. Před světem se spíše uzavírají a vyhýbají se mu, a přesto jejich chátrajícím domem postupně prochází téměř celé dvacáté století.

První věty: Jsem Homer, ten slepý bratr. O zrak jsem nepřišel najednou, bylo to jako ve filmu - pomalé zatmívání. Když mi řekli, co se děje, chtěl jsem to nějak měřit; nebylo mi ještě osmnáct a všechno mě zajímalo.

Nezní to zajímavě? Já můžu říct, že to zajímavé rozhodně je. Sice jsem Homera ještě nedočetla, protože mi konečně asi po třech týdnech čekání z Buxu dorazila zásilka tří knih, na které jsem se strašně těšila, takže jsem oproti svým zásadám Homera odložila a pustila se do jedné z nich, ale i když jsem teprve za půlkou téhle tenoučké knížečky, musím říct, že se rozhodně nenudím. Na druhou stranu musím říct, že takhle kniha a vůbec Doctorow jako spisovatel, rozhodně nesedne každému a doporučovala bych ji spíš pro starší ročníky.