Bylo nebylo #64

Je to skoro přesně měsíc, co jsem se odhodlala přispět do tohoto meme a za to se vážně omlouvám. Mělo by být týdení, ne měsíční. Jednu věc vám ale chci říct. Myslela jsem, že tenhle víkend natočím další díl Co je nového, ale nakonec jsem doma u rodičů, kde nemám ani kameru ani knížky za celý měsíc, takže natáčení budu muset odložit. Ještě nevím, jestli se do toho pustím už v týdnu, nebo to nechám až na příští víkend, ale rozhodně by nejpozději do týdne mělo další video existovat a mělo by být tady na blogu přístupné. No, uvidíme. Ale protože se na natáčení těším, hádám, že to bude spíš dřív než později.

Teď už ale zpátky k věci. Tenhle víkend čtu Dívku na klíček a i když má tahle knížka nádhernou obálku, nejsem si jistá, jestli se mi tak úplně líbí. Zatím ale nechci soudit. Jsem zatím úplně na začátku. Takže k první větám téhle knihy:

Paolo Bacigalupi - Dívka na klíček

Anotace: Anderson Lake pracuje pro společnost AgriGen v Thajsku jako kalorik. Navenek je ředitelem továrny, ale nenápadně pročesává bangkokská tržiště, hledá potraviny, o kterých se myslelo, že už neexistují, a doufá, že se zmocní bohatství ztracených kalorií minulosti. Potom ale potká Emiko… Emiko je dívka na klíček, zvláštní a překrásné stvoření. Není to lidská bytost, patří mezi Novolidi; je uměle vytvořená, vypěstovaná v líhni. Naprogramovali ji, aby uspokojovala dekadentní rozmary jistého obchodníka z Kjóta, ale teď skončila na ulicích Bangkoku. Novolidi někdo bere jako tvory bez duše, jiní je zase mají za ďábly. Pracují jako otroci, vojáci, jako hračky bohatých. Jsme v mrazivé blízké budoucnosti, kdy svět ovládají kalorické korporace, ropný věk pominul a vedlejší dopady bioinženýrských chorob řádí po celém glóbu. Co se bude dít, když se kalorie stanou měnou? Když se bioterorismus stane nástrojem velkých korporací a když jeho následky naženou lidstvo do éry posthumánní evoluce? Nadějný nový autor Paolo Bacigalupi napsal jeden z nejlépe hodnocených science fiction románů poslední doby. Dívka na klíček získala ve Spojených státech hned pětici významných žánrových cen. Je to svižný dystopický thriller, ale i vize blízké budoucnosti, ostrá jako žiletka.

První věty: "Ne! Mangustan nechci!" Anderson Lake se předkloní a ukáže prstem. "Tamto chci. Áu phonlamáj ný khrap. To s červenou slupkou a zelenými chlupy."

Anderson Lake zatím nepotkal Emiko, takže zatím to vůbec zajímavé není, ale taky je fakt, že jsem přečetla jen 46 stran. Uvidíme, co se bude dít dál. Není to úplně nudné, jen mě nic nenutí knihu vzít do ruky a číst dál. Proto jsem taky celý včerejšek a dnešek nečetla, i když jsem měla vyjímečně příležitost (ticho a klid v bytě s rodiči a dvěma psi). Co na Dívku na klíček říkáte vy?