Mediátor: V pasti - Meg Cabot

Anotace: V pátém pokračování Mediátora se Susannah Simonová, studentka misijní akademie v Carmel-by-the-Sea, která je nadána mimořádnou schopností pohybovat se mezi reálným světem a světem nebožtíků, dostává do pasti. Její noční můra se zhmotní a ten, který všechno spískal, se začátkem školního roku objeví v jejich třídě s potměšilým úsměškem na tváři. Doma na ni zase čeká její pečlivě utajený spolubydlící Jesse. A k tomu spousta obvyklých starostí… Předposlední díl duchařské série rozhodně není chudý na dramatické situace a nečekané zvraty. Příběh spěje k vyvrcholení, ale konečnou odpověď na všechny neodbytné otázky přinese až závěrečná část s názvem Čtvrtý rozměr lásky, která vyjde začátkem příštího roku.

V předposledním díle série Mediátor se na scénu vrací záporák Paul. Až na to, že se najednou dokáže chovat zase mile a člověk by skoro řekl, že se nám do Suze zamiloval. Ta tedy musí řešit co s Paulem, který jí straší ve snech, Jessem, který se k ní od jejich jediného polibku chová jako k cizí a hlavně co s Craigem, duchem, který odmítá přijmout, že je mrtvý a neustále opakuje, že jeho smrt není fér. Dokáže Suze vysvětlit duchovi, že prostě přišel jeho čas? A jak se vyrovná se svým podivným milostným trojúhelníkem?

V pasti se mi líbilo zatím ze všech dílů nejmíň. Začátek byl takový o ničem a duchařině se Suze skoro nevěnovala, protože měla moc práce s přemýšlením o Paulovi a Jessem. To její věčné přemýšlení, jestli jí Jesse miluje nebo ne a potom sebeujišťování, že je to jedno, protože ona ho přece nepotřebuje ve svém životě, mě po pár desítkách stránek začalo dost otravovat a její vztah k Paulovi byl ještě mnohem horší. Přijde mi, že se tady Meg prostě nechala příliš pohltit romantickými zájmy Suze a trochu pozapomněla, o čem že série Mediátor má být. Třeba o duších, kteří potřebují přejít na druhou stranu, ne? Toho jsem se v tomhle díle ale skoro nedočkala a to mi rozhodně vadí. 

Ze začátku jsem se dokonce trochu nudila, protože poslouchat romantické naříkání puberťačky prostě už dávno není pro mě, pokud mi příběh nenabídne ještě něco navíc. Postupně se to sice trochu rozjelo, ale stejně to tak nějak nebylo ono. V pasti byl taky jediný díl, který jsem četla přes dva dny a neslupla ho jako malinu. A to už o něčem vypovídá, vzhledem k tomu, že má jen 185 stran. Celé mě to tak nějak nebavilo, až ten konec zase za něco stál, ale i tak, veliké zklamání. Jen doufám, že poslední díl se zase probere z téhle vztahové letargie, protože jestli ne, budu opravdu hodně naštvaná. A vážně bych brala, kdyby se Paul jako záporák trochu víc pochlapil. Zatím mi totiž přijde spíš jako opuštěné štěně než hrozba.