Třináctý příběh - Dieane Setterfield

Anotace: Spisovatelka Vida Winterová již po desetiletí okouzluje čtenáře po celém světě svými strhujícími příběhy, ale ten nejúžasnější si dosud nechávala pro sebe. Teď však cítí, že se neodvratně blíží smrt, a tak se rozhodne konečně odhalit dlouho očekávaný třináctý příběh: tajemství svého života. Ale i mladičká badatelka Margaret , kterou si zvolila za autorku svého životopisu, v sobě dusí bolest z minulosti. Obě ženy pomalu rozkrývají své osobní příběhy plné vášně, lásky, krutosti a oddanosti, protože jen pravda může ulehčit umírání a otevřít cestu do budoucnosti.
Román Diane Setterfieldové navazuje na největší klasiky ženského románu a podobně jako Jana Eyrová nebo Na Větrné hůrce nabízí hluboce romantický příběh, v němž nechybí napětí, láska, tajemství ani magická a hrůzostrašná atmosféra.

Vida Winterová je úspěšná spisovatelka. Je pověstná tím, že při rozhovorech pokaždé vymyslí nové a vzrušující odpovědi o svém životě, takže nikdo neví, jaká je vlastně pravda. Proto je obrovským překvapením, když v dopise požádá mladou amatérskou spisovatelku historických životopisů, aby přijela do jejího domu a sepsala i ten její. Margaret nad nabídkou váhá, ale po přečtení několika Vidiných knih nemůže odolat, aby se o téhle pozoruhodné autorce nedozvěděla něco víc. Jaká tajemství Vida celý život skrývala za hranicí nádherných smyšlenek? A opravdu poví Margaret pravdu nebo se bude jednat jen o další z jejích příběhů?
Třináctý příběh je..no prostě úžasný. Není dokonalý, pár věcí mi na něm nesedělo úplně přesně, ale nemá k dokonalosti daleko. Margaret je milá, i když poněkud naivní dívka. Na druhou stranu Vida je naprosto fascinující a její příběh také. Celé to tajemství, které je pomaličku odkrývané. Pohnutý životní příběh a následný zvrat, který jsem ani v nejmenším nečekala. To všechno je pro mě znakem opravdu dobré knížky. Diane navíc umí skvěle vytvořit atmosféru pro své postavy a v kombinaci s podzimními šery a protivným počasím byl tohle prostě skvělý zážitek. 
Nejsem si jistá, co přesně se mi na knize nelíbilo. Nebylo to nic konkrétního, spíš takový pocit, že mi tam něco chybí nebo možná něco přebývá, ale ukázat prstem bych na to nedokázala. Kniha se mi moc líbila, byla napínavá a neskutečně zajímavá. Hodně mi připomínala Větrnou hůrku, což je u mě vždycky obrovské plus. Já od ní tedy odcházím naprosto spokojená a rozhodně se porozhlédnu po dalších knihách téhle autorky. Něco mi totiž říká, že i ty se mi budou líbit.