Anotace: Na Lizzie Nicholsovou se přece jen usmálo
štěstí. Má práci, kterou miluje (opravy starých či poškozených
značkových svatebních šatů), a lásku svého života, Jeana-Luka. Ten se
konečně vyjádřil a požádal ji o ruku a Lizzie, zavalená prací, se
připravuje na svatbu snů, která se má konat na snoubencově zámku v jižní
Francii. Jen na ušití vlastní svatební róby jí jaksi nezbývá čas.
Ale ze snu se stává noční můra. Družba, který je přesvědčen, že se s Lizzie kdysi při náhodném flirtu vyspal, oznámí, že se svatbou nesouhlasí, a hlavní družička ho v jeho názoru podpoří; Lizziina rodina ze Středozápadu zase nemůže pochopit, proč dcera nechce mít svatbu u nich doma, a její budoucí francouzští příbuzní, kteří mají vždy na vše vytříbený názor, se nenápadně snaží ženichovi vymluvit studium medicíny a nasměrovat ho zpátky do sféry investičního bankovnictví. A Lizzie začíná uvažovat, zda je ten její pohledný a šarmantní šlechtic skutečně tak okouzlující, jak si původně myslela. Je Lizzie opravdu připravená ujmout se nové role coby manželka a paní na zámku Mirac? Nebo je jí souzeno spočinout v náruči jiného muže a stát se černou ovcí rodiny?
Lizzie se má vdávat, ale samozřejmě to nemůže být tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Jinak bychom neměli celou 300 stránkovou knížku, že jo. Takže se objevují problémy, vedlejší záplety a jiní muži, aby otestovali, jak moc Lizzie touží po manželství. A jestli jí skutečně jde o šťastné soužití s Jeanem-Lukem nebo se prostě jen chce tak strašně moc vdát. Co když Jean-Luke není ten pravý? A proč má Lizzie už jen při pomyšlení na svatbu kopřivku?
Meg Cabot píše dobře, o tom není pochyb. Ale u téhle série si říkám, jestli skutečně bylo potřeba navazovat na první díl. Lizzie mi nepřijde jako postava, se kterou bych nutně potřebovala trávit o moc víc času a všichni ostatní z Úspěšné smolařky vlastně také ne. Zápletka o mladé dívce s velkým a nereálným snem, který se stejně stane skutečností, není nic prudce originálního a rozhodně bych o tom nepotřebovala číst další a další díly.
Na druhou stranu to bylo milé počtení. Takový příjemný odpočinek, který rychle uběhl a ještě rychleji se z hlavy zase vypařil a zanechal po sobě jen neurčité pozitivní pocity. Ano, přečetla jsem si knihu ráda a dala jí poměrně vysoké hodnocení, ale jestli sama existence téhle knihy byla naprosto nezbytná, o tom by se dalo polemizovat.
Ale ze snu se stává noční můra. Družba, který je přesvědčen, že se s Lizzie kdysi při náhodném flirtu vyspal, oznámí, že se svatbou nesouhlasí, a hlavní družička ho v jeho názoru podpoří; Lizziina rodina ze Středozápadu zase nemůže pochopit, proč dcera nechce mít svatbu u nich doma, a její budoucí francouzští příbuzní, kteří mají vždy na vše vytříbený názor, se nenápadně snaží ženichovi vymluvit studium medicíny a nasměrovat ho zpátky do sféry investičního bankovnictví. A Lizzie začíná uvažovat, zda je ten její pohledný a šarmantní šlechtic skutečně tak okouzlující, jak si původně myslela. Je Lizzie opravdu připravená ujmout se nové role coby manželka a paní na zámku Mirac? Nebo je jí souzeno spočinout v náruči jiného muže a stát se černou ovcí rodiny?
Lizzie se má vdávat, ale samozřejmě to nemůže být tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Jinak bychom neměli celou 300 stránkovou knížku, že jo. Takže se objevují problémy, vedlejší záplety a jiní muži, aby otestovali, jak moc Lizzie touží po manželství. A jestli jí skutečně jde o šťastné soužití s Jeanem-Lukem nebo se prostě jen chce tak strašně moc vdát. Co když Jean-Luke není ten pravý? A proč má Lizzie už jen při pomyšlení na svatbu kopřivku?
Meg Cabot píše dobře, o tom není pochyb. Ale u téhle série si říkám, jestli skutečně bylo potřeba navazovat na první díl. Lizzie mi nepřijde jako postava, se kterou bych nutně potřebovala trávit o moc víc času a všichni ostatní z Úspěšné smolařky vlastně také ne. Zápletka o mladé dívce s velkým a nereálným snem, který se stejně stane skutečností, není nic prudce originálního a rozhodně bych o tom nepotřebovala číst další a další díly.
Na druhou stranu to bylo milé počtení. Takový příjemný odpočinek, který rychle uběhl a ještě rychleji se z hlavy zase vypařil a zanechal po sobě jen neurčité pozitivní pocity. Ano, přečetla jsem si knihu ráda a dala jí poměrně vysoké hodnocení, ale jestli sama existence téhle knihy byla naprosto nezbytná, o tom by se dalo polemizovat.
0 komentářů:
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)