Čtenářšký deník

2. 8. 2011

Můj čtenářský deník, i když vlastně jen seznam knih, které jsem přečetla, je momentálně na čísle 289. Zaznamenávám ho od 14.11.2005. Od roku asi 2007 funguje tak, že kdykoliv dočtu knihu, zařadím ji do seznamu. Četbu z předchozích let jsem sestavila pomocí záznamů z naší městské knihovny a paměti. Někdy v budoucnu sem hodlám dodat fotografie své soukromé knihovničky. Ta momentálně zabírá celou jednu stěnu mého pokoje, a rozrůstá se rychleji, než stíhám číst.
Bohužel už asi od maturity to s četbou poněkud vázne. Od té doby, co jsem v Plzni, čtu dalo by se říct jen ve vlaku, což je sice dvě a půl hodiny, ale i tak je to žalostně málo. Co se dá dělat, studium filosofie je náročné. Zabírá dost času, ale hlavně mentální kapacity mého mozku. Jednoduše řečeno, po dni plném přemýšlení a zapisování si důležitých myšlenek dávno mrtvých lidí už nějak nemám náladu na něco tak mentálně náročného, jako je četba. I když to nerada přiznávám, můj mozek zlenivěl, a radši si odpočine u filmu, než aby se snažil a napínal svou imaginaci u knihy. S tím také souvisí můj výběr knih poslední dobou.
Než abych se namáhala s vychutnáváním nádherného jazyka některého z klasiků, radši vezmu do ruky něco modernějšího a méně náročného. Tedy ne, že by novější knihy nemohly mít krásný jazyk k vychutnávání, chtěla jsem jen říct, že si radši vyberu čtivé fantasy, nebo dokonce velmi čtivé ale velmi zavrženíhodné (v mém slovníku takzvané sra*kové) knihy s růžovými obaly a veselými názvy. Takových mám ve vlastní knihovničce jen pár a chudinky jsou otočené názvy ke zdi, aby nikdo neviděl tu hrůzu. Co se ale dá dělat, takové knihy se dobře čtou a mysl rozhodně nezatíží, vzhledem k tomu, že v jedné každé z nich už od prvních stránek víte, že hrdinka skončí s tímhle nebo s támhletím po překonání několika velmi těžkých překážek. V těchto knihách vždy osudová láska zvítězí. Naštěstí jsem ještě neklesla ke knihám sra*kovým s polonahými lidmi na obálkách. S takovou bych se asi na veřejnosti neukázala ani za nic. Samozřejmě nesoudím lidi, kterým se takové knihy líbí a je to jejich primární volba literatury. Jen já sama se za jejich četbu stydím, i když uznávám, že si u nich člověk odpočine.
Jinak je rozsah mé četby veliký a to jak stářím, žánrově i věhlasem samotných titulů. Jeden se až diví, jaké skvosty objeví v levných knihách. Skvosty, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Zatím se loučím a těšte se na další příspěvek.

0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)