Oficiální text distributora: "Kdybyste se náhodou chtěli zeptat, proč začínám od konce a vracím se na začátek, důvod je prostý. Svoje dětství jsem pochopila, až když jsem dospěla. Bylo jako nedokončená skládačka." Tak Astrid začíná svoje vypravování. Jako dvanáctiletá žije v Kalifornii se svou matkou, krásnou umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ochranou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé. Poznává, jak je to těžké mít rád a být milován. Uvědomí si, jak to vlastně s její mámou bylo, a napíše jí. Už dospělá dívka pak může podpořit nešťastnou matku a dát jí sílu k přežití.
WOW. Jednoduše úžasný film. Jako chápu, že nesedne každému, a rozhodne to není úžasný hollywoodský trhák plný filmových triků, ale o to víc se mi líbil. Jednoduché vyprávění příběhu, bez potřeby zakrývání nedostatků ve scénáři rozptylováním diváka. Jen úžasná hudba a přímo herecká báseň v podání Alison Lohman. Ano, plakát k filmu se hemží úžasnými jmény, ale tahle pro mě zatím neznámá herečka je překonala všechny. Je to jeden z mála filmů, kde vážně ztěží odhadnete, kam vás příběh zanese. A to mě se právě líbí. Miluju nepředvídatelnost. Samozřejmě se u filmů nesnažím uhodnout, co se asi stane, ale někdy je to tak očividné, že si člověk prostě nemůže pomoct. Tady jsem byla jako na holičkách až do konce. Další ze série skvělých filmů, který se přesně hodil do mé dnešní nálady. A za tu podivnou atmosféru a která se přenesla až do mého pokoje a neměla co dělat s umělým kouřem a zrcadly, dostává zasloužených ****
0 komentářů:
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)